Lucie Kout

Kdo je ta Lucie?

14. Listopad 2017

Sesbírala jsem některé časté otázky, na které se mne lidé v poslední době ptali a dala je do tohoto článku, abyste i vy mohli získat trochu představu o tom, kdo za tím vším stojí. Snad vás tedy bude bavit a brzy se příjdete juknout i na další příspěvky.

Kdo je Lucie Kout?

Jednou Pablo Escobar řekl: ‚Nejsem bohatý muž, jsem jen chudý člověk s penězi.‘. Asi bych se s tím dokázala ztotožnit s trochu pozměněnou verzí: ‚Nejsem fotograf, jsem jen normální holka s foťákem‘ :-). Asi nepřekvapí, že moje nejoblíbenější filmová hláška pochází z Ďáblova advokáta: ‚Keep yourself small‘ (volně přeloženo zůstaň při zemi).

Jak si se stala profesionálem?

Vlastně jsem neměla ambice se stát profi fotografem. Ale asi tři měsíce po tom, co jsem začala fotit (rozuměj hrát si s foťákem) mi lidi začali dávat občas peníze. Pak se mě začali ptát, proč se tím nežívím. Tak jsem si řekla, proč ne? Chvíli to trvalo, než jsem začala fotit na full time. Prostě, lidi mi řekli abych se tím začala živit a já je poslechla. Samotnou by mě to asi ani nenapadlo, ale teď jsem za to ráda.

Jakou techniku používáš?

Nemyslím si, že by technika byla to nejdůležitější v celém procesu, ale je pravdou, že na určitém levelu už na ní záleží. Na některé věci jsou nutné určité kvalitativní standardy. Ale co si budeme povídat, někdo umí dělat umění na krabici od bot (camera obscura) a vystačí s tím. Sama používám Canon, ale ve chvíli, kdy jsem začala kupovat objektivy, už se z toho stal čistě pragmatický důvod, protože měnit značku by bylo jednoduše drahé. Každopádně na začátku postačí prakticky cokoliv. Klidně levné věci. Časem se dá vždycky koupit lepší vybavení. I teď ráda používám DIY věci na focení, třeba samo domo modifikátory na světla. Taky jsem tak trochu geek. Ráda používám tablety od Wacomu. Mám prostě ráda hračky, Wacom, pevný skla. Nekupujte mi diamanty, když už, tak objektivy :).

Co sebou bereš na cesty?

Záleží, co je cílem. Většinou se snažím být co nejlehčí. Už jsem unavená taháním vší té možné techniky. Ale pro každé komerční focení mám vždy záložní tělo i objektiv. To bych musela mít skutečně obrovskou smůlu, aby se v jednu chvíli vysypalo vše. Asi nemusím říkat, jaký průšvih by to byl, kdyby se tělo rozbilo zrovna ve chvíli, kdy má jeden domluvený tým 20 lidí, pronajaté studio nebo když fotí svatbu :).

Nějaké foto tipy?

Příjde mi, že lidé příliš řeší, aby za každou cenu použili co nejnižší ISO. Od té doby, co mám full frame, neřeším to. Vlastně mi to dovoluje zrychlit ve studiu. Pokud fotíte v pronajatých ateliérech, často tam mají světla, která nejsou příliš kvalitní a přehřívají se. Tam je samozřejmě jakékoliv čekání drahé a není žádoucí mít prostoje, aby vychladla světla. Taky není vždy reálné si pronajmout to nejlepší studio s těmi nej světly. Vyšší ISO prostě může někdy dát svobodu fotit/tvořit rychleji. Asi bych tedy poradila nebýt příliš dogmatický ohledně pravidel.

Jaká je tvá nejoblíbenější fotka?

Mám fotografie, které mě baví už celkem dlouho, ale vybírat je asi nemá moc smysl. Spíš ať si každý sám vybere, co ho baví nejvíc.

A co temná strana byznysu?

Jako fotografové/produkce jsme placeni za výsledek. A ten by měl odpovídat potřebám a požadavkům klienta, takže není žádoucí ukazovat to, co není pěkné nebo vypouštět do světa jaké produkční obtíže se objevily. Je ale naprosto běžné, že vlasy jsou načesány tak, že vypadají dobře jen z jednoho úhlu, šaty jsou ušité zepředu a vzadu volné, že se zasvorkovávají, aby seděly různým velikostem. Jedna z těch nejčerstvějších zkušeností byla, že třetí strana si špatně poznačila datum a my jsme museli sehnat během dvou dní jiné studio, abychom zachránili vydání produktu. Nakonec z toho bylo noční focení, protože bylo domluvených 16 lidí, kteří se na tom podíleli. Taky se stává, že klient vám zabookuje studio na příliš krátký čas, i když ví, jakou dobu to může obnášet, že se zpozdí modelka, vizážista, kadeřník. Vy samozřejmě své účty musíte platit včas, ale né každý vám faktury platí ve splatnosti. Vše, co lidé vidí, je finální foto, které bylo schváleno týmem lidí, ale už né tu produkci zatím. Běžně pracujeme 365/24/7 a nezbývá příliš času na osobní život. Někdy je to prokletí, jindy požehnání. Být umělcem a uživit se tím nikdy nebylo snadné. Fotograf musí být částečně manažer i psycholog. Taky né každý s kým musíte dělat, má tu správnou pozitivní energii a podmínky velmi často nejso ideální.

Děláš stále své vlastní projekty?

Musím, abych se nezbláznila. Pracovat pouze pro ostatní může znamenat i to, že vás to celé přestane bavit a vyhoříte. Komerce znamená, že se snažíte vyhovět ostatním, ale pokud současně nevyhovíte i sobě, začne vás to příliš vyčerpávat a nudit a s tím jde dolů i kvalita. Proto se snažím stále vymýšlet vlastní projekty, i když na to není tolik času, kolik bych si přála. Proto si vždy dobře rozmyslím co a s kým budu dělat. Potřebuju tím načerpat energii pro další práci a proto dělat s někým, kdo mě otráví, by nebylo to pravé. Téma si obvykle vybírám podle toho, co nemám v portfoliu, co by se mi tam hodilo mít a taky co jsem vždycky chtěla vyzkoušet, abych se posunula o něco dál.

Jakým způsobem se zlepšuješ?

Stále hledám něco nového. Zkouším nové techniky, vybavení, místa, světla, atd. Je to nekončící proces hledání lepší verze sebe sama.

Rada pro ostatní?

Nebojte se velkých snů, ale chováním zůstante při zemi. Mějte zájem a podpořte lidi, se kterými pracujete. Nikdo nepracuje rád s těmi, kdo mají nos nahoru.

Co tě ovlivňuje?

Bude to znít jako klišé, ale život. Žiju v takové bublině někde mezi mojí prací a psy. Nemám moc času nasávat informace zvenčí a tak si vytvářím vlastní imaginární světy. Vždycky jsem byla snílek, tak trochu outsider, četla jsem si knížky, kreslila, něco si o samotě kutila. Díky tomu, ale i nedostatku času, se snažím spíše vyhýbat různým akcím, protože si prostě jen potřebuji odpočinout. Jsem samotář s foťákem a psy a je mi tak fajn. Stále pasu po nějaké kreativitě, umění, ale žiju minimalisticky. Nechci být příliš rozptylována, když něco tvořím a tak nemám ráda moc věcí. Ráda z povzdálí sleduju a pak někam uteču a něco vytvořím. Ale abych i někoho zmínila, mám ráda třeba Milese Aldridge, to je takový fajn chlapík s vizí. Nebo Richard Avedon, ten mě taky baví. Mám ráda čisté a elegantní věci.

Co tě žene k tvorbě? Jak bys popsala svůj styl? Co chceš svými fotkami říct?

Vždycky jsem měla tendence něco tvořit. Jsem INFP – jeden z osobnostních typů, zprostředkovatel. Introvert komunikující přes vizuálno. A co se snažím říct? Jak kdy. Někdy jsem jen komerční, jindy chci sdílet třeba jen nějaký pocit, někdy je to hlubší, ale nerada jsem příliš konkrétní a snadno čitelná. Radši ať si v tom každý najde to své, někdy i úplně něco jiného, než jsem zamýšela. Proč ne? Ráda sním a nechávám snít ostatní. Jsem taky minimalista, asi mě definují čisté a jednoduché kompozice, jemné přechody a precizní postprodukce.

Co používáš pro postprodukci a ostatní práci?

Čím jednodušší systém, tím snadněji ho lze zachovat, proto používám jen pár základních nástrojů. Lightroom pro velké dávky fotek, výběry a schvalování, photoshop pro retuše. Na jednoduché rychlé náhledy zase Fast Stone image viewer. Na poznámky Evernote a faktury mám v cloudu.

Jaké máš cíle do budoucna?

Ráda bych našla větší rovnováhu mezi mým osobním a pracovním životem. Chci vytvořit neprůstřelnou službu, která se stane příjemnou zkušeností pro lidi, se kterými pracuji. Když už dostanu od klienta důvěru, chci mu dát ze sebe to nejlepší.